Od května se toho událo tolik! Tolik co tu chybí. Tolik co si zaslouží tady být, třeba jak jsem se sebrala, začala běhat nebo jela s kamarádkou na Mont Blanc. Taky ty mé myšlenkové pochody které občas fakt stojí za to :D. Nápady, realizace, reálno.
Spousta cestovatelských tipů, co kam jak a proč. Jenže veškerou energii mi bere salon.
Víte, už pomalu, fakt pomalu, ale za to jistě přicházím na to, že já mám prostě věci vydřené. Od á až po zet.
Na instagramu je jedna slečna. Angelika, která sdílí svůj život ve válce. Sdílí i videa a ověřené informace přímo z Ukrajiny. Je to Ukrajinka která byla tři roky na Slovensku na škole, takže sdílí slovensky a překládá. Všechno u ní je čisté a real. Ať už si radia říkají co chtějí. Nemá důvod se na tom obohacovat. Její instagram zde...
Nevím..... je den od zahájení války na Ukrajině o Ukrajinu a já to pořad nějak nechápu....
Nějak nepobírám, že je to opravdická realita. Že jsme ve 21. století, kdy už máme být poučení.... a i tak je tu jeden idiot(sorry jako) který si usmyslel a tak je válka... Válka jednoho člověka... Který absolutně lidsky nepochopil historii.
Válka a...
Víte, nějak nechápu pár věcí.
Třeba to, že mi z okolí přichází taková..... podpora? Opora? Důvěra? Já vlastně ani nevím jak to pojmenovat.
Trochu se teď v tom životě tak plácám, co se pracovní sféry týká tak se v tom plácám poměrně hodně, a ne jen trochu. Jsem aktuálně úplně bez práce, hledám si prostory kde bych...
Nikdy jsem moc nepřemýšlela nad tím, být víc eco při menstruaci. Proč taky. Všude je všechno dostupné za pár korun. A co se děje potom? To už mi bylo vcelku jedno.
Než jsem narazila na myšlenku zkusit kalíšek. Možná to zamýšlení přišlo i s věkem, kdo ví. Zpátky ke kalíšku, myšlenka na jeho vyzkoušení ještě nějaký pátek rostla....
Poslední dobou si přijdu dost ztracená, taková divná a vnitřně zanedbaná. Nejbližší kamarádka by mohla vyprávět. Hlavně si několikrát týdně přijdu jako bych dávala všem, ale sama neměla nic. Jako bych se snažila být se všema, ale sama se sebou. Opravdově sama se sebou, nejsem poslední dobou vůbec. Posledních pár měsíců mi přijde, že toho mám...
Dám tady takových pár rad. Pro vás, pro mě. Kdo ví. Možná budu znít hloupě, nebo to budou věci které děláte už automaticky. Kdo ví.
Každopádně, si prosím vás založte složku BYT, kam si budete dávat všechny ty zbytečný věci jako odečty vodoměrů, nebo protokoly kdy vám kdo v bytě co kontroloval. Věřte mi, jednou to budete potřebovat.
Může se zdát, že jsem kdo ví jak strašně srovnaná, jen vděčná, klidná a vyrovnaná. Hah. Kéžby. Já bych ráda, ale častokrát se mi nálady mění jak na houpačce a pomalu ještě rychleji. Taky mívám v hlavě miliony otázek, myšlenek i nápadů. A k tomu ještě dostávám pokyny z venku. Nestíhám je všechny chytat, pak z toho vyleze prapodivně divná...
A teď?! Je náš! Je náš! Je náš. Vyřvala bych to do světa a ještě dál. Péťa ze které absolutně odpadly všechny ty sračky(snad omluvite), byla plna endorfinů a pocitu "takhle to má byt", "takhle je to v pořádku", "všechno se vyřeší", byla zase ta, do které se můj chlap zamiloval. Bylo to citit ve vzduchu, mezi nami a tak...
Jelikož jsem byla o víkendu na jihu Čech, kde už během pátku nasněžila tenka vrstva sněhu. A během víkendu jsme s přítelem stavěli už sněhuláka, mám už vánoční nálada v plném proudu.
Mnozí z vás už adventní kalendář mají, ať už pro sebe nebo pro drahou polovičku. Takže je dost možné, že jdu s křížkem po funuse. ALE! Taky...