Úplně jsem zapomněla na to, jak pekelně náročné jsou některé životní začátky...
Jo. Ano. I já, která ty nové začátky tak kvituje.
Nicméně! Vždycky se dají přežít, i kdyby jen s vidinou, že za chvilku už to bude dobrý. Ano, ja vím. Je to strašně těžky, člověk ma focus jen na tu jednu věc a to že...
Poslední dobou moc nepíšu, ačkoliv by toho bylo hodně co by se dalo říct. Hodně věcí si teď tak nějak potřebuju v klidu prožít abych o tom pak mohla v klidu mluvit. Nebo abych o tom vůbec mohla mluvit. Měla jsem rozepsáno celkem dost článků které jsem ale nestihla uložit a tak mi po automatické aktualizaci zmizeli, co k...
Víte co? Pohled dozadu je fajn na připomenutí si, kde jsme teď.
Ale jen se vděčnosti a pokorou. Ne s hořkostí.
Jsem dospělá, ale to svoje vnitřní dítě si proste hýčkám. Dojímají mě maličkosti.
Už jsem od spousty lidí slyšela prosby o shrnutí celého toho dobrodružství. Co, proč a jak. Jestli jsem tam teda našla sebe, nebo spřízněnou duši. Někde v horách.
Co mi to teda dalo?
Jak moc plánované to bylo.
Jaký jsem měla budget.
Jestli tam pojedu znovu. ANOOOO, příští rok na tradiční Firo, viz poslední z článků kdy jsem tam byla. ...
Začnu hezky od podlahy, chci abyste si všichni začali plnit své sny sami. Nikdo jiný to za vás neudělá, fakt ne. I když se to neposlouchá příliš dobře, tak je to tak.
Pro své sny musíš něco udělat. Pro jejich splnění nejdřív musíš chtít si je splnit. A hned v závěsu pro to něco dělat. Můžeš do vesmíru...
Upřímně? Vánoční nálada mě ještě do včerejšího dne celkem úspěšně míjela. I kvůli velkému pracovnímu vytížení. A taky i proto, že já osobně mám vánoce spojené s trhama, svařákem, všudy přítomnou vůní perníčků a stánků plných svíček a ozdob na strom. Což se tenhle rok nekoná..... Moje vánoční nálada byla na začátku někdy začátkem listopadu, kdy jsem...
Když nemůžu sdílet s tebou, tak tu pozornost roztříštím na milion a jeden kousek.
Co vám připomíná tahle fotka?
Mě porcelánovou panenku. Po všch těch letech, ze kterých jsem vyrostla prostě a jednoduše v silného člověka, protože mi navíc nic jiného nezbývalo, přišel tenhle rok. Rok, kdy se posralo tolik věcí... aby jich mohlo dat konečný smysl ještě víc. Víš jak, "nemůžeš být opravdu šťastná, pokud nejsi taky někdy nešťastná" a...
Ať už tě žere cokoliv. Ať už se ti sere vztah na kterém jste pracovali, budovali ho z nuly. Víš že už to nemá smysl ale nedokážeš to utnout. Nebo se ti sere práce pod rukama.. Ano ty! Ty člověku který víš, že musíš něco změnit, cítíš to. Ale nevíš co. Nevíš jak a bojíš se toho.
Já osobně jsem člověk, který vyloženě potřebuje slunce, světlo a barvy aby mohl a měl co ostatním dát. Bez toho nedokážu moc dlouho vydržet ani já sama se sebou. A i když mě podzim všema těma nekonečně pestrýma barvama nabíjí, tak nejsem zas tak nekonečná powerbanka jak bych chtěla. Ale to nikdo.