Vydřená štafeta na půl maratonu

Už je to skoro týden a já pořád tak nějak nemám moc slov. Jasne. Že to je šestý závod za tenhle rok, čistá půlka. Že je to vlastně devátý začít v řadě… jo! To jsem věděla 💪🏻. Jen… jen jsem si to představovala trochu… trochu jinak. Ale jak se to rika…?

Člověk spřádá plány a bůh se směje…? V boha jako takového sice úplně nevěřím, ale ve vesmír jo. No a ja si přála asi nějak málo 😁.

Trénink dva týdny předem, respektive deset a jeden den, před závodem… dokumentovaný v reelskách, protože… protože moje dosavadní biče co si na sebe šiju, nějak přestali stačit. (Dřív mi stacilo startovné aby to byl můj pohon, teď to nestacilo😂) . Mě nenatrenoval dostatečně. Minimálně ne psychicky. Protože fyzicky jsem den před startem odběhla svůj osobní rekord. A to 5km za 31minut 💪🏻.

Psychicky nenateenoval protože… protože jsem podcenila, co jsem mohla. Spanek, protože Bridgertonovi, jídlo, protože bez snidane a bez večeře a svačiny(nějak nevyšlo)… bez regenerace, vystavujici tělo fyzickým šokům. Nebyly to nahodičky no. Nebo smula. Spíš sleť špatných rozhodnuti.

Na startu jsem měla hlad, po ani ne 500m mě začali silene bolet holene, chytat mě tam křeče. Do holeni! WTF?! A o necelý km později jsem dostala velmi nečekaně své dny (🩸). Hůř načasované jsem je ještě nikdy nedostala😂. Cely závod přemlouvání sama sebe, že vydržím do dalšího organizátora. Že se nebudu ptát na prášek, že to nehodlám vzdávat. I když jsem pod kšiltovkou měla slzy echt na krajicku. Běželo se mi nanic, vzduch se dal krájet jak se nehybal, tělo by mě radši vidělo ležet někde na zemi, než pohybovat Ae v běžeckých botech po trati… ale! Ale i tak jsem to nějak zvládla. "Posledních 800m!!!" byla největší lez toho dne. Protože to byl madafakin ještě celej km a fous! Po obrovských kostkách, na kterých jsem se snažila neumrit.

A přesne tam! Přesne tam za mnou skočil do závodního koridoru Vítek. Dvojka naši štafety. Kamo kde ty jsi vycítil to jak v řiti jsem, nevím ale neskonale vděčná ti budu asi do konce dní. Tak obrovský nával podpory… energie… "jsem v tom s tebou"! Diky @monkmode.cz prenovalam nejen sebe ale i svoje limity. A taky potkavam neskutečný lidi. Jako je on. A holky v cíly? Jak fandily? Pane bože! Pojd mi!

Mít plnější žaludek… hodila bych šavli. O kterou se moje tělo pokoušelo ještě před cílovou lajnou… i po ni. A příjemné to ROZHODNĚ nebylo.

Další dny jsem to vnimala jako neskutečně zklamání. To ze jsem 6km uběhla za 40-41minut jsem brala ještě jako větší zklamání. Ale comeon!

Já v tomhle stavu! V TOMHLE stavu, uběhla 6,3km za 41minut! Dotáhla do cile naší štafetu. A pomohla splnit nás cíl, dát to do 2h a 20min. Dali jsme to totiž za 2h a 5min! Vohoooou!

Neskutečně hrdá a pyšná na všechny jsem. A teď už u na sebe. Jen… potřebovala jsem si to v sobě tak… tak nějak víc urovnat. A smířit se s tím, že jsem JEN ČLOVĚK.

Aneb. 6/12!