Vánoční vlna

Upřímně? Vánoční nálada mě ještě do včerejšího dne celkem úspěšně míjela. I kvůli velkému pracovnímu vytížení. A taky i proto, že já osobně mám vánoce spojené s trhama, svařákem, všudy přítomnou vůní perníčků a stánků plných svíček a ozdob na strom. Což se tenhle rok nekoná..... Moje vánoční nálada byla na začátku někdy začátkem listopadu, kdy jsem měla volněji a koukala na americký vánoční noname slaďáky na Netflixu, a potom? Potom nic. 
Ale co jsem chtěla napsat je to, že ať chceme nebo ne, vánoční čas je vždy takový katarzní, chystá se konec uplynulého roku, všechny citlivé věci vyplouvají na povrchy a je to obecně období citlivé. Je to normální a má to tak (troufám si tvrdit) skoro každý člověk. O vánočním času se nás dotýká i to, co nás přes rok úspěšně míjelo, ať je to, co je to. Třeba já se dneska vzbudila po dlouhé době celkem vyspaná a první myšlenka co mi proběhla, byla vzpomínka na vánoce před asi 15 lety. Kdy jsme na se ségrou pod stromečkem našly tričko s Mickym Mousem a takovou upřímnou obří radost jsem pak zažila už jen jednou. Tu radost, vděčnost a štěstí cítím ještě dnes a to je to už tolik let....
No a tak mě napadlo, kam se poděla ta upřímná dětská radost z maličkostí? Kam se vytratila tahle vlastnost, se kterou jsme se narodili? Možná ji ztrácíme o to víc, o co víc jsme plní očekávání. A tak co zkusit prostě být? Bez očekávání a bez stresů že se něco nestíhá, ? Tak ať. Vždyť vánoce jsou o tom být. Být spolu. 
Šťastně a veselé <3

Úvodní fotka z fb skupiny "Úžasná místa v Česku", od Ivet Šolínová