Stopem do Itálie - den 2.

Druhý den, obyl hodně pohodovej. Ráno snidane na balkoně v abnb a pak nás vyzvedl můj známý co úplně náhodou jel do Koperu. Mám hodně známých tak nějak všude a zrovna v těchhle případech se to i dost hodíí. 

Svezly jsme se s nim a strávily hezky čas v centru městečka objevováním. Krásné malé uličky, domečky, město s duší ale i velkým množstvím skla. Asi tak bych shrnula Koper. To že jsme měly problem se z nej dostat.. to ani neříkám. Na hlavním tahu na Piran kam jsme měly namířeno, jsme totiž nechytily auto ani hodinu co jsme tam byly. Někdy hitchmapa je takova… že dobrý ale ne vzdy se podaří. Pocitově dlouho jsme nebyly na benzince a benzinky jsou taková jistotka. Takže jen jsme dosly na benzínku, napsaly ceduly, už nás bralo auto které na nás koukalo. Tam dva chlapci, jeden z Řecka a jeho kamarad z Černé hory. Pan řek byl hodně vtipnej, vůbec neměl filtr na to co muže říct a neměl by. Natož na to co může a neměl by dělat 😁. Takže v praxi to vypadalo tak, že jela paní na obřím kole a on na ni ze Holandsko, dobrý den, užívejte. A podobně 😁. Nebo jsme probírali co a jak. Trochu jsme se nedržely toho neříkat dvoum chlapům že spíme venku na divoko, z podstaty věci to není nejvíc safe, ale naštěstí tady to bylo zapomenuto velmi rychle 😁. Měl spoooooustu jiných podnětů. Po vyhození v Pirani, jsme si dali fotku a potkali tam poprvé Čechy. Přesněji češky 🤩. Prošly si město, koupily magnetku domu a bozi malovanej print jako pohled na který si potom napíšeme vzkaz jedna druhé 🥹🫶🏻.

Ale přihnaly se do Pirane mraky deště z koperu, tak jsme se valily schovat do podloubí a tam rozbalily naši baštu. Housticky (které jsou strašlivě dobré! A levné) s takovou lučinou s sýrem který byl kdysi plátkový 😁. Pak už se začalo vyjasnovat, hooooodne pomalu ale alespoň přestalo pršet. Došly jsme na samotnou špičku Piranskeho výběžku a tam to zakempily. Baštily meloun co jsme s sebou táhly celou dobu už v koperu, dali s placicky z Lidlu a skočily do moře. Kde byly vlny fakt dost divoké, ale nic se nám nestalo. Po vylezeni jsme se rovnou omyly a převlíkly s tím že možná stacilo 😁. Tak ne no. Udělalo se totiž krásně, začalo nám svítit sluníčko, které hodně hřálo a bylo moc příjo. Tak pak znovu, ale už naposledy. Mám hezkou kamarádku Natalku, o čemž ví i čtyři barmana z restaurací okolo, kteří na nás, hlavně na ni, celou dobu koukali. Ale neudělali vuuuuuuuubec nic… někdy ty chlapy nechapu.

Pak už nás čekalo jen hledání nabíječky na fotak, kterou Naty někam dala a za boha ji nemůže najít… bozi zapad slunka.

Aaaaaa jít si na místo kde budeme spinkat. Tohle je Naty první spaní venku takhle ve městě/ u města s ještě nadivoko. Tak se ji úplně "obětní oltáře" jak tomu říkám, nezamlouvaly. Mě to bylo už jedno, chtěla jsem už jen lehnout a spát. Pořad chodily všude lidi, sem a tam, Češi nečeši… všeho mix ale ta čeština mě už štvala během dne. Je tu faaaaakt hodně Čechů. Možná tak 60% všech lidi co tu jsou. Ale! Potkaly nás holky co šly na jazzový festival, který se odehrával ve městě, a ony nás v té tmě, sedící na oltáři, poznali. Přesně ty první které jsme tady potkali. Aaaaa holky byly tak úžasný, že nás vzali s sebou domu, spát s zahradu 🤩🫶🏻. A tak jsem druhy den na stopu s besties si splnila takový mikro přání, být někým pozvána spát k nim domu nebi na zahradu.

Tak dobrou.