Plnění snů

Začnu hezky od podlahy, chci abyste si všichni začali plnit své sny sami. Nikdo jiný to za vás neudělá, fakt ne. I když se to neposlouchá příliš dobře, tak je to tak. 
Pro své sny musíš něco udělat. Pro jejich splnění nejdřív musíš chtít si je splnit.  A hned v závěsu pro to něco dělat. Můžeš do vesmíru vysílat co chceš, modlit se k bohu, uctívat nevím koho, ale opravdu žádný tvůj vlastní sen se nesplní lusknutím prstů. Kde bychom byli kdyby se takhle plnili sny každému? Byli bychom ve světě kde si nikdo ničeho a nikoho neváží protože, takhle, může mít to co chce. 
Pro všechno musíme něco udělat. Můžeš roky chtít vyhrát ve sportce, modlit se, klidně i dělat satanistický rituály, co já vím...., ale když si nevsadíš, vyhrát nemůžeš. 
Chceš potkat pana božského, ale neděláš nic jiného než jen že chodíš do práce a domu? A co si myslíš? Že na něj narazíš někde doma ve skříni na poličce? 
Strašně moc si přeješ mýt finančně nezávislá, ale všechno co pro to děláš, je jen remcání a snažení snižování úspěšných lidi? A co si myslíš? Že některý z nich se k tobě sehne a vynese tě bez tvé práce do výšin? Do výšin které si on, musel sám vydřít? NE. Takhle to nefunguje, takhle svět nefunguje. BOHUDÍK. 

Už je to fakt dávno co se v mém okolí začali objevovat lidi kteří si tvořili nástěnky budoucnosti, nástěnky vizí, nástěnky čeho všeho chtějí dosáhnout. Xkrát jsem si říkala, že je to vlastně dost dětinské, vystřihovat si z časopisů obrázky, nadpisy, dělat si popisky, skleničky vděčnosti apod. Že kdo úspěšný tohle potřebuje, určitě si to nosí v hlavě a myslí na to každý jeden den. 
Jenže čím víc jsem to začala vídat a čím víc jsem viděla, že ti lidé svých cílů z nástěnek dosahují, tím víc jsem si začala říkat "a co když....?" . Nepřemýšlela nad tím a protože po třech otřesech mozku člověk začne programově zapomínat spoustu věcí, tak jsem si začala psát. Začala jsem si psát extrémní množství poznámek v telefonu. Jeden čas jsem jich měla i něco okolo 800, tuším. Byly to myšlenky co mi proletěli hlavou, zajímavé pointy, ale i odkazy na věci co si chci v klidu prohlédnout.
 Za čas jsem si začala dělat seznamy: Nákupní, Cestovatelské, Zážitkové, Osobní, Vizionářské, Roční. Přišlo to tak postupně, že už si vlastně ani nepamatuji který byl ten první, ale na tom nesejde. 
Ze seznamů kde jednou z položek bylo třeba "Navštívit nejzapadlejší místo v Praze" se staly položky které mají celkem velkou finanční hodnotu. Ne že bych byla tak v pohodě, že by mě ani pomyšlení na jejich splnění trochu nevyděsilo, ale jsem beran. Jdu hlavou proti zdi a už při tom se těším co za ní uvidím, ať už je to cokoliv. 

A co mají moje seznamy co společného s Vision boardy? Když ty má mít člověk děno denně na očích? Jak jsem už napsala, do poznámek v telefonu chodím opravdu hodně. Dost často si tam něco píšu nebo vyhledávám. Abych byla upřímná, tak do aplikace poznámky, vlezu každý den minimálně 350x , což v průměru vychází tak na 20-25x za hodinu, protože taky občas i spím, že. Neptejte se mě co tam pořád dělám, já nevím. Hodně píšu, hodně si čtu a hodně hledám. Takže po tom co jsem si udělala svou nejdůležitější poznámku s pracovním názvem " Must have N°1" a na první tři místa si dala pro sebe největší sny/cíle, jsem tyhle tři potkávala minimálně 350x za den. A to je mnohem víc než bych se dívala na vision board, i kdybych ho měla doma na zdi. 
Ony vlastně fungují na bázi podvědomí, když se totiž na něco díváte často, třeba na nápis, "Vydělávám milion ročně", vaše podvědomí to začne zpracovávat. Na vědomé bázi budete vědět že to tam máte, super. Ale vaše podvědomé kroky povedou k činům kterým bude odpovídat tahle věta z nástěnky kterou potkáváte několikrát za den. Takže když jsem potkávala asi 350x denně nápis "ROVNÁTKA, iPhone 11 pro 256gb a přestavění bytu na domov" není se čemu divit, že jsem si to do několika měsíců splnila. Záměrně používám měsíců, i když v případě rovnátek to byly dva roky, v případě telefonu taky skoro dva roky a v případě předělání bytu to trvalo přibližně 3 roky- protože právě tahle věc ve mě musela pořádně uzrát. Věděla jsem, že to doma chci NĚJAK předělat, ale to bylo asi tak všechno, dokud tahle věc nedostala přesný směr a konkrétní představu.
 Já osobně jsem docela paličatá a tvrdohlavá, ať jde o ostatní, nebo o mě samotnou. I taková jsem k sobě dřív byla. Takže jsem si sice napsala tyhle tři věci, ALE nevěnovala jim tolik pozornosti, tolik nevěřila tomu, že si to splním, že by to vůbec bylo možné. Proto to trvalo tak "dlouho". Protože i když mě podvědomí "tlačilo" ke krokům které by mě k přesně takovým cílům dostali(což vidím pořádně až teď s odstupem času), já dělala opak a utvrzovala se tak v tom že to není možné. 
Než jsem začala pracovat sama na sobě a než jsem se začala rozvíjet. Než jsem se začala na úspěšné lidi dívat jinak a místo remcání pořádně koukat, dívat se na to co je mezi řádky, poslouchat a naslouchat a pak zkoušet co se stane když udělám něco jinak. Pak jsem konečně přestala být sama k sobě tak zabejčená.  Začala jsem mnohem víc poslouchat podvědomí, intuici a dělat to co by mě mohlo bavit. A vualaaaa! Tyhle tři, pro sebe důležité položky z mého "vision board" si odškrtla. A nejen je, ale i všechny ty které byly pod nimi. 

Takže je úplně jedno jakou tomu dáte podobu, jestli to bude nástěnka, deníček, tapeta v telefonu, nebo úplně něco jiného, každý jsme jiný a máme jiné priority. Ale je důležité ti to zvěčnit, opravdu to udělat a věřit v to, že splnění JE možné. Být o tom přesvědčený, jinak nám to splnění může trvat taky roky a nebo i celý život. 

" Žádný sen není nemožný, pokud v jeho splnění opravdu věříme "