Plán na rok 2020

Určitě si každý z nás dal někdy v životě nějaké předsevzetí na nový rok. To jestli jsme ho dodrželi a co všechno na tom bylo špatně, teď nechám být. 
Podělím se o svůj plán na rok 2020, co proč a jak. 

Pro mě zásadní věc je, že jsem si ho nedělala 1.1., ale třeba až v půlce Ledna nebo Února. To už si upřímně, moc nepamatuji, protože! Protože jsem všechny jeho položky měla už dávno v hlavě, nebo byly v řešení a seznam byl jen skrz vizualizování a sepsání si jich. 
Důležitost podle pořadí bych neřešila, všechno co na tom seznamu mám, je pro mě opravdu důležité a pořadí si stejně vždycky určím sama. 

•Jako první tu mám LK denta, jestli jste četli moje články, tak vám to může něco říkat. Přesněji je to klinika kde mi laserem ošetřovali dásně. Viz tenhle článek

•Hned potom následuje Camino de Santiago, což je svatojakubská pouť, měla jsem už od půlky minulého roku neskutečnou potřebu ji jít, ale v tu dobu to nebylo možné. Něco mě na tu pouť tak neskutečně táhlo několik měsíců, až jsem se rozhodla, že tenhle rok na přelomu května a června, půjdu pobřežní trasu z Portugalského Porta, no ale jak všichni víme.... tak v tu dobu se zrovna rozjel Covid-19 a Španělsko na tom bylo opravdu hodně špatně. Takže jsem samozřejmě nikam nejela a přesunula to si ji v hlavě na podzim. A i když teď už ten neskutečně silný pocit potřeby, není tak mohutný, stejně mám vnitřní potřebu to dát! Sama se sebou ,)

•Sundání rovnátek jsem si odškrtla s takovou radostí, že asi nemá cenu komentovat. Btw, o rovnátkách jsem taky napsala, doslova, pár článků. 

•Tetování tam mám hned dvakrát a není to chyba, jelikož za tenhle rok potřebuji mít na sobě o pár dalších čar navíc. Měla jsem naplánované další tetování po tom, co se vrátím z Camina, ale to zatím jaksi nebylo protože ani Camino nebylo :D

•Bioplastika/Btx(botox), bylo to buďto to a nebo to. V hlavě jsem to měla už asi 3 měsíce před koncem loňského roku. Takže byla jen otázka času kdy do toho skočím. Napsala jsem o tom taky článek. 

•Egypt, to je pro mě taková kapitola sama o sobě. Původně jsem tam chtěla s jednou kamarádkou, jenže to nevyšlo a tak tam pojedu s maminkou, jen nevím jestli to stihneme ještě tenhle rok. Dát si dovču uprostřed písků, výlet na pyramidy, mezi faraony a takové ty děsně profláklé záležitosti na které koukám jinak. 

•Piercing rekvalifikace, taky kapitola sama o sobě. Jelikož v ČR je v tomhle odvětví monopol, který drží Studio Leny, a tamní Hellboy který kurzy vede, tak jsem se rozhodla být měsíc v Bratislavě a udělat si kurz tam, protože mi to bylo a stále je mnohem sympatičtější. Na Slovensku se nevede monopol v tomhle odvětví a to se mi líbí a souhlasím s tím víc. Navíc během pobytu v Bratislavě mít hosting v některém z kosmetických salonů co tam jsou. JENŽE covid. Takže se teď studio rozjíždí od znova a kurzy jsou odloženy. Do toho situace, kdy přichází další vládní nařízení co se covidu týká a nikdo opět neví jak to bude za dva týdny nebo měsíc. Ale tahle moje cílová rovinka mi v hlavě zraje už od základní školy. A jelikož se stále nepustila a vyzrává jako víno, tak je jedno jestli ten kurz stihnu ještě tenhle rok a nebo bude v plánu na rok nadcházející. Můj deadline je až za 3 roky (emoji bcáku)

•Pak tu máme obří houpačku a zip line. To jsem si splnila na začátku června ve Špindlu, protože to bylo mé přání ještě před operací, kterou se mi mohl otočit svět vzhůru nohama a už bych se na to nedostala. Bylo to takové moje poslední normální přání. Za čas mi bylo vyčteno, že jsem to slíbila někomu jinému než s kým jsem to nakonec podnikla. Ale ten člověk vůbec nevěděl souvislosti, ani je vědět nechtěl, a tak kopal. Já se nezlobím. Všechno je totiž o vašem přístupu. 

•SurfWave, ten mám v plánu cca do půlky září, tak se budu modlit aby bylo dobré počasí a tahle umělá vlna fungovala dál. Jelikož když se podívám z okna, už mi to počasí přijde celkem jako podzim než ještě léto. 

•Vařit alespoň 4x za měsíc/1x týdně, může to vypadat jako banalita nebo úplná hloupost. Jenže v době kdy jsem si to psala na seznam, tak jsem jíst neuměla vůbec. Cpala jsem do sebe "potraviny" které mi nic nedávali, nevařila jsem si domácí jídla vůbec a tak trochu se i divila proč mám pořád nějaký ekzém, strašné chutě na sladké a nezdravé jídlo, proč mám tak rozhozené tělo a spánkový cyklus. Díky Janičce z CukrFree a její soutěži během pandemie, kdy jsem byla jedna z 10 výherkyň jejího 9 týdenního programu jak se zbavit závislosti na cukrech ,  jsem se postupně naučila jíst! Jíst OPRAVDOVÁ jídla, která mi nedělá problém si uvařit. Což beru jako obrovský úspěch! Protože ze slečny která milovala sladký a vždycky by si vybrala sladký, jedla bonbony po kilech a měla pořád hlad navíc pořád odpočítávala minuty do přestávek na jídlo, jsem se stala nezávislá na jídle. Svobodná v hlavě i v těle a naučila se, co mému tělu dělá fakt dobře a co ne. A i když nejsem CukrFree ani low carb 100%, tak si držím alespoň 70%. Měla jsem to jednodušší i díky tomu, že mému okolí je ukradené co jím a jak se stravuji, Hlavně, že jsem spokojená, šťastná a jím tak jak je pro mě přirozené. Za což jsem neskutečně vděčná, protože si plně uvědomuji že takhle to spousta lidí nemá.

•Kurz tejpování, je pro mě taková věc trochu nad rámec všech těch věcí co se učím průběžně. Už dlouho si jedu kyneziotejpy, jsem spokojená s jejich fungováním, s tím jak se s nimi pracuje a vždycky mi dokážou pomoct. A tak jsem se rozhodla, že si zajdu na kurz, kde se naučím je pořádně aplikovat i někomu jinému než sobě, abych to eventuálně mohla i přidat do svého portfolia služeb. Jako takové milé zpestření. 

•CukrFree kurz jsem si právě chtěla tenhle rok kupovat z našetřených peněz, tak mi to spadlo úplně jak blesk z čistého nebe. Tady je odkaz na soutěžní post u Janinky na instagramu :3

•Let letadlem mám na mysli vyhlídkovým, nebo vrtulníkem. Jelikož jsem se jedno ráno ze začátku roku vzbudila s úplně zasněným pohledem na nebe, projížděla jsem po cestě do práce okolo letiště těchhle letadel na Letňanech a bylo jich na nebi tolik. Že mě to donutilo vystoupit, a jen tak stát se zakloněnou hlavou, úsměvem a očima hltající každý detail který jsem viděla(i bez brýlí které prostě moc nenosím a čočky jsem si ještě nezařídila, nebudu lhát, moc jsem jich neviděla). 

• A nakonec tu mám Coffee Bay, Jižní Afrika. K tomu se mi pojí úplně (emoji s bouchající hlavou) příběh. Vám možná nebude znít tak skvěle jako mě, ale nevadí, chci si ho tady odložit. 
    Jelikož je to tenhle rok 2 roky co mi na konci prosince umřel dědeček a rok od toho co měl na začátku Ledna pohřeb, často na něj myslím a ze začátku jsem ho u sebe hodně cítila , Ale nebudeme zabíhat do sentimentálních detailů. Po čase už jsem ho u sebe tolik nevnímala až do 1.1.2020. Kdy jsem se vzbudila, zapnula pc a jako spořič obrazovky mi vyskočila pláž právě z tohohle městečka v jižní Africe. Nevím co přesně se v tu chvilku událo, ale dovedlo mě to k myšlence, že "OK! Tenhle rok tam pojedu!". Teď zpětně mi přijde, že mě k té myšlence dovedl možná onen dědeček. Ale ať je to jak chce, poletím tam. 
Sice strávím asi den a půl lety. Protože s největší pravděpodobností poletím přes Qatar, z toho do městečka za hranicí Jihoafrické republiky a odtamtud meziměstským letadlem/letadýlkem blíž k mému vysněnému cíli. nemám ještě rozvržení jak časově to budu mít, ale až se budu vracet zpátky domů, tak to vidím na odlet z Kapského města a  když už tam budu, tak si sjedu i na Mis dobré naděje který je od kapského města jen kousek. Prý.
Ale já se na ty lety, tak strašně těším! Tak moc, až to není hezké. Jenže teď je celá Afrika uzavřená kvůli Covidu, jak jsem zjistila díky jednomu cestovateli který v jižní Africe právě je. 

Ale všechno je vždycky, tak jak má