Pár měsíců = jiný člověk
Dnes jsem otevřela svuj nedatovaný diář. Poslední záznam mám ze začátku června a nemůžu se nepozstavit nad tim, jak jsem teď úplně jinde. Je to nejen xchallengí, všemi těmi ups and downs na cestě zažitými, nýbrž i tím že se člověk pořád mění. Dospívá, roste. V mladšim věku asi rychleji nez ve staršim. Nemám na mysli děti, ale vekovou kategorii kterou uz všichni vnímáme za dospělou, svou. Dospěláci kterým je okolo pětadvaceti let, stále se měnící a posouvající mílovými kroky. Logicky ti kteři nestagnují. Přeci jen, třeba ve čtyriceti už je člověk více ustálený, má svůj život pevně ve svých rukou a kolikrát už nemá takovou potřebu se stále někam hnát. I kdyz vlastne tenhle náhled mi přijde jako kdyby pasoval na jinou dobu, dnes uz vnimam i skrz klientky, že i ve čtyřiceti a dál se clověk muze posouvat a kolikrát se i posouvá a za něčím žene. Když chce. Jen už to mentálně není takove jako v mladším věku kdy jsme jako houby. Bohudík, nebo spíše bohužel?
Jen dva měsíce stačí k tomu, aby se člověk transformoval. Vidím to u sebe. I v okolí.
Základ je stále stejný, ale ten zbytek? V červnu jsem řešila hodně vnitřní svět, chtěla se pořad posouvat-mílovými kroky se posouvat a to čim driv, tipm lip, opravdu hodne jsem toho udělala v salonu fyzicky. Například si dolepila stěnu a pozlatila si ji. Srovnala si obrazy a řešila druhou problematickou stěnu. Taky počty klientek, aby to vycházelo. A na spousty věcí jsem vnitřně tlačila.
Teď? Teď jsem víc srovnaná, nebo si to alespoň myslím. Mám toho v salonu hodně udělaného, už jen řeším detaily, jako třeba sprejování rámů dveří na zlatou, polepeni dveří a stěny u umyvadla mramorem a zrcadla. Stále je co vymýšlet, je a bude. Třeba jako na mne čeká ještě závěsný systém abych si oddělila místnosti a výlevku od zbytku, potom mne bude čekat vyřešit ”zazdění” dveří bez cihel, které nepoužívám a používat už nikdo nikdy asi nebude. Na jejichž zamaskovaní se moc těším! Jen jsem s tím už víc v klidu. Už víc investuju energie do novinek co se kosmetické péče pro klientky týká. Všechno co jsem tak nějak tlačila teď chodí postupně, jak má. A je to moc fajn.
Navíc od září začínám protokol MONK MODE který vede fajn Petr Oliver. Fešák co nemá v hlavě nasráno, člověkovi to dodává naději v naši generaci 😁. Nebo alespoň mne.
Jde o navrácení se k sobě. Hodně stručně a jednoduše řečeno. O sebe disciplínu a naučit se uvolňovat i bez čehokoliv zvenku, bez alkoholu, drog a porna (s čímž já teda problém asi nikdy neměla😁). Je tam pravidlo 30 minut sportu, 10 minut meditace a uklízet. Uklízet si v bytě, hlavě, telefonu. Pravidelně.
Na což jsem u sebe sama zvědavá. Navíc si k tomu člověk dává doprovodné pravidla, třeba jako vstávání dřív, čtení knih, věnování se škole, s spoustu dalších různých pravidel které chceme dodržovat, třeba já si dávám dopředu že se chci víc rozepsat, chybí mi to.
Tento protokol je na tři měsíce a má za úkol nás navést na vlastní vlnu, zpátky k sobě jako to mají a umí třeba mniši. Bude nás okolo stovky, takže velký support a větší skupina podpory.
Už aby to bylo🤩