Neuvěřitelné dva měsíce změn- MONK MODE

Zítra to budou přesně dva měsíce MONK MODE protokolu. Ze tří. Vůbec nechápu, jak se to stalo....nestíhám to pobírat. Je to týden za týdnem a najednou jsme se přehoupli za polovinu do dvou třetin a já už teď vnímám, kolik mi toho tenhle protokol dal. Kolik nejen hodnot, návyků ale i přátel. Kolik naprosto úžasných lidí, ze všemožných oborů jsem díky tomu mohla poznat. Jakou komunitu jsem měla a mám příležitost ještě poznávat. Jsem dnes velmi, ale opravdu velmi vděčná. 

Včera jsme měli třetí osobní setkání v rámci protokolu, byl naplánovaný nenáročný výlet ze Světlé nad Sázavou do Ledče nad Sázavou. Jakoby.... určitě bych tomu já, ani moje puchýře na nohou neřekla nenáročná procházka. Posledních asi 6 kilometrů z celkových 16, jsem doufala, že už za chvilku bude konec. Celý den propršelo a byla brutální zima, kdo by to byl řekl když je zima už i oficiálně. O to víc jsme si úplně všichni užili ty "samozřejmosti" ke konci dne  Otevřené dveře, teplo, vůni teplé polévky, suché ponožky, teplý čaj, měkkou postel, teplou vodu nebo i záchod. Během procházky jsme dostali všichni papírky s jedinečnýma otázkama, na které jsme se měli jít ptát lidí, se kterýma jsme si ten den ještě nepovídali. A to byla skvělá aktivita. Já si povídala o bájné Atlantidě s klučinou co ho to baví, sama jsem přišla na to, že mě  vlastně vcelku dost zajímá Da Vinci a jeho život, když bych se chtěla vrátit do jeho doby, abych měla možnost ho poznat. Být vrba pro jednu maminku která hledá svou cestu, protože teď je jen máma bez toho aby byla něco víc, víc svá. A znovu si připomněla proč mám tak strašně ráda tenhle protokol. Protože spojuje lidi, kteří si mají co předat i kdyby to byli jen poznatky z minulých týdnů. Protože i když jsme každý jiný, opravdu, tak všichni chceme ten vnitřní klid  a poznání sami sebe. 

Možná se tady teď jen opakuju a nepíšu nic přesně konkrétního, kdo ví. Nicméně mi celý tenhle protokol pomáhá v tom, si opravdu zvědomovat různé věci, co jsem dřív věděla a časem na ně, nějak pozapomněla. Nebo je spíš věděla, pozapomněla a až teď jsem je skutečně nacítila celou bytostí. To se mi tenhle rok stávalo, ale až do teď, ne tak často mi přijde.