Našla ses na tom ostrově?
Už jsem od spousty lidí slyšela prosby o shrnutí celého toho dobrodružství. Co, proč a jak. Jestli jsem tam teda našla sebe, nebo spřízněnou duši. Někde v horách.
Co mi to teda dalo?
Jak moc plánované to bylo.
Jaký jsem měla budget.
Jestli tam pojedu znovu. ANOOOO, příští rok na tradiční Firo, viz poslední z článků kdy jsem tam byla.
S kým jsem tam vlastně byla? A koho jsem tam potkala?
Jestli jsem zažila jen to, co je tady popsané.
Nejlepší zážitek.
Čeho bych se vyvarovala, a co bych udělala jinak.
Taky jsem si už vyslechla jak jsem se od návratu změnila- Někoho ještě překvapuje, že se lidé časem vyvíjí....?
Přišlo mi nespočet otázek ve stylu "a to ses nebála???", upřímně? Vůbec.
A stejně tak spoustu zpráv o tom jak jsem hustá, že oni by to nedali, sami,
Na spoustu těchhle a ještě víc otázek, včetně dokumentování rozhodování, co mě k tomu vedlo a větší dávky zážitků odpovídám v připravované knížce. Která ale vyjde až za nějaký čas a tak na ně, odpovím i takhle.
Jela jsem na Mallorku úplně sama z důvodu najit tam alespoň část sebe. V životě by mě ani ve snu, nenapadlo že tam najdu tolik!
Jeden důvod byl ten, že jsem si přišla uvnitř tak nějak ztracená, odpojená od sebe a vlastně jsem pořádně ani nevěděla kudy kam jít dál. Tak jsem si vybrala Mallorku místo portugalského Porta(které kvůli pandemii koronaviru požadovalo dvoutýdenní karanténu pro Čechy a tak by se to nedalo) a vyrazila. Docela jsem si to zezačátku promyslela, dívala se na mapy a jela podle toho co chci vidět, kolik ujít a co a jak zažít. Myslela jsem si, že to mám perfektně naplánované a budu se tím přesně řídit. Sice jsem to měla cca dobře naplánované, ale co jsem na Mallorku přijela, ten mail s poznámkami jsem ani neotevřela. Měla jsem v kalendáři kam chci jaký den dojít, ale ani na něj jsem se vlastně po prvním dni vůbec nekoukala, nebyl důvod. Odpojila jsem se od toho všechno analytického a napojila se na sebe a na přírodu. A ?
Měla jsem opravdu dost času a tak jsem nemusela nikam chvátat, věděla jsem o tom, plně si to uvědomovala a tak byl i nastavený můj režim. Nejet na výkon nýbrž na zážitky. A?! Bylo to nepokrytě to nejlepší! Opravdu to nejlepší co jsem pro sebe mohla udělat. Vzít si spoustu času a prožívat. - Tím jsem se utužila do budoucna hlavně v tom, že opravdu víc času znamená víc zážitků a víc prožívání. A to, je alfou a omegou celého mého bytí.
Spousta odpovědí vyplývá z článků které jsem psala každý den na své cestě. Každopádně mě Mallorca vyšla cca na 29tisíc korun na 3 týdny. S tím, že v tom je už zahrnuté i to kolik jsem nechala za nákup vybavení na cestu s sebou. Měla jsem denní budget cca 20€ na den, někdy jsem utratila více, někdy měně. Měla jsem s sebou 630€ a zbytek na kartě, čímž jsem platila ubytování a potom i dopravu, no a ještě jsem se vracela s 60 eury domu. Jedla jsem dost v restauracích ale jinak jsem toho moc nejedla. Přesto jsem měla pocit, že jsem měla krosnu z poloviny plnou jídla. Většinou jsem na ostrově jedla extrémní množství sacharidů. Míň bílkovin, než jsem byla zvyklá z domova, kde se stravuji hlavně cukrfree a lowcarb. Největší nedostatek vidím v tom, že jsem tak neměla úplně vyváženou stravu. Až půjdu další treky, určitě budu mít v batohu víc vesmírné stravy, iontový nápoj a zaručeně i nějaké kvalitní proteinové tyčinky, než teď- neměla jsem nic. Párkrát se stalo, že jsem fakt už nemohla. Tělo bylo vyšťavené a jelo z posledního, hlavně kvůli sacharidům, na kterých příjem si zvyklo a nedostávalo párkrát ani je. A to ke správnému fungování těla obecně, ale ani na treku nepatří.
Co bych ještě udělala jinak, jsou boty a výběr krosny. Boty jsou fakt důležité. Já měla konkrétně tyhle boty značky ......, a ačkoliv se mi v nich šlo krásně, byly jako bačkůrky a neměla jsem od nich ani jeden jediný bolák, puchýř nebo otlačeninu, znovu bych si je nevzala. Je na trhu spoustu jiných bot, které mají žlutou značku na podrážce, což znamená že jsou odpružené a vhodné do terénu v horách, a to konkrétně je velký rozdíl oproti těmhle. Obávám se, že byly tak příjemné a ok do terénu, protože právě nebyly vyšlápnuté a brala jsem si je úplně nové a úplně prvně. Jelikož už ke konci jsem přes podrážku hodně cítila terén. Ne každý kamínek, ale větší rozdíly ve velikosti povrchu po kterém jdu. Což v botech cítím i teď když si je vezmu na výlet, tudíž po vyšlápnutí už nejsou tak komfortní jako na začátku, což beru za minus.
Stejně tak svou krosnu. Mám konkrétně tuto Megapack 40l od značky Crossroad. A je tam hodně znát, že je to spíše taková pohodovější krosnička na výlety, kempování, stanování a pár denní NENÁROČNÝ trek. A ne na několika denní náročný přechod, kdy ji máte na zádech i několik hodin v kuse. Chybí tam spousta vychytávek, jako třeba kapsy na bederním pásu, mnohem lépe udělané ramenní popruhy, vícebodové uchycení spacáku nebo karimatky zvenku a spousta dalších poutek pro strýčka příhodu- nikdy nevíte kdy si budete chtít přidělat ke krosně pytlík alá koš nebo nějaký visací suvenýr. Na takovéto náročné treky je spíše lepší batoh Osprey, který fakt myslí na všechno a když si nastavíte správně popruhy, bude neskutečně komfortní. Já jsem moc vděčná, že jsem tuhle svou krosnu před skoro 10 lety dostala a že jsem si to s ni dala. Bez ní bych nikam vyrazit nemohla. Děkuji teto <3
Kdyby vás zajímalo něco konkrétního, přidávám pod článek možnost komentovat. A budu se těšit když budu do článku moci něco přidat.