Myšlenky jako květiny

Myšlenky jsou jako tulipány. Jako květiny které jsou tak nádherné, ale zároveň tak neskutečně zranitelné. Křehké. Svěřují se do rukou lidí, kteří rozhodují o tom, zda je nechají růst, zasadí je, nebo je nechají vyhnít, vyschnout, zajít ve váze plné vody.
My lidé jsme jako zahradníci, mysle je náš záhonek. A je jen na nás, zda budeme hnojit životadárnými živinami plevel, nebo květiny v něm. Vždy to co živíme, to roste. Živíme-li strachy, zášť, nenávist. Porostou v nás, dokud nás celé neprorostou. Živíme-li květiny v našem záhonku. Porostou. Květiny jsou naše dobré myšlenky, vděčnost, optimismus, víra v to že můžeme dokázat všechno do čeho dáme všechnu svou energii. Čím více energie dáváme do květin, tím více se z nich můžeme těšit v době kdy se nám nedaří, v době kdy váháme. Utrhneme-li květinu ze záhonku a dáme si ji do vázy, můžeme se z její krásy těšit tak dlouho, dokud se o ni budeme starat než uvadne. Je jen na nás zda ji budeme dávat péči a lásku i ve váze, a nebo se na ni budeme jen dívat, Dívat se, jak během pár dní chátrá a uvadá.
Ve špatném období, se můžeme utápět v negativních myšlenkách, v katastrofických scénářích, dívat se na svět pohledem nedostatku. Nikdo nám v tom nebrání. o to lehčí to je. 
Stejně tak, se ale ve špatném období můžeme těšit z našich úspěchů, mít radost z druhých, užívat si vzpomínky na budování. Ať už čehokoliv. Jen se ohlídni, vidíš co jsi vybudoval/a, v čem jsi uspěl/a?