Možná?
Možná mi z téhle koronavirové karantény už hrabe. Šplouchá na maják, i když se mě vlastně až tak netýká jelikož v práci je pořád co dělat a vedení mě potřebuje(i když mi to na přímo ještě neřekli,,,,) takže teď po pár volných dnech jsem zpátky v pracovním režimu.
Poznala jsem na seznamce jednoho strašně fajn kluka, spousta stejných nebo podobných názorů,zájmů, stejný smysl pro humor, zajímali jsme se o sebe navzájem, možná by přeskočila i jiskra příští týden. ALE tady mladý pan X mi připomněl, proč jsem vlastně přestala brát HA(Hormonální Antikoncepci) a jak mi teď bez ní je skvěle, a to dost nevybíravým způsobem. Lidi s takovým pohledem na sexuální ochranu ve vztahu bych naházela do pekelného kotle a nechala je uvařit se zaživa. No ale zpátky ke vděčnosti, připomněl mi taky to, kdo mi vlastně v životě schází, aniž bych si to moc uvědomovala. Takže mladý pan X nic.
Ale došlo mi, když jsem vypnula všechny ty komunikační weby, seznamky a podobný portály, že jsou vlastně vážně navíc. Když se rozhlédnete okolo sebe, kolik procent zadaných lidí se seznámilo se svým současným partnerem v době, kdy zrovna nikoho vyloženě nehledalo. Neřešily to. Hm? Kolik jste jich napočítaly? ...........................(čas na přemýšlení).......................
A teď si vzpomeňte na to, kolik lidí vyloženě HLEDÁ na všech těch seznamkách? Pokud jste tam někdy strávili pár dní a dostali/vyměnili si pár zpráv, kolik z nich bylo jen tak nevinných, bez dalšího úmyslu a opravdu zajímavých? 0,0001%? Asi tak nějak, já chápu že ty komunikační weby a seznamky fungují na principu nabídky a poptávky a kdo vyloženě hledá partnera, ho tam určitě najde. Jen je otázka jak moc kvalitní pro nás ten člověk bude...?
Odložím si sem pár příběhu ze seznámení:
*Byla jsem v ČR na výletu, ale srazila jsem se na skůtru s jedním čechem. Ošetřil mě a teď jsme spolu manželé.
*Na narozeninové oslavě kamarádky jsem se docela dost napila... ale když byl konec tak jsem jí pomáhala uklízet a u toho si jen tak o ničem povídala s jedním klukem. Za pár dní jsme se viděli, byly jsme spolu 16 hodin v kuse a ani jednomu to nepřišlo divný. Jsme spolu 4 roky a jsme zasnoubení
*Chodil si k nám do kavárny každé ráno ve stejnou hodinu pro kafe. Každé ráno jsem se těšila až přijde a měla jsem potom mnohem lepší den. Jednou jsem mu přinesla kafe nezvykle ke stolku a protože byl zvyklí to kafe hned platit tak potom odešel bez placení. Při návštěvě druhý den mě jako omluvu pozval na rande.
Přijde vám některý z těchhle reálných příběhů tak že by jeden tlačil na pilu? Že by bylo vlastně už předem dané, že pokud si rozumí na chatu tak spolu po tom rande budou chodit? Já bych řekla, že vůbec ne. Žádná z těch slečen nebyla ve vnitřním rozpoložení "Hledám tatínka svých ještě nezplozených dětí". Myslím si, že ty opravdu opravdické vztahy se nedají najít na seznamce. Výjimka potvrzuje pravidlo a znám taktéž tři slečny které své partnery, manžely, a snoubence potkali na seznamce. Takže nic není nemožné.
Jen já teď v době karantény ČR zjistila, že všechny ty weby, seznamky a podobně, mi jen vyplňovali volný čas. Místo abych dělala věci na 100%, dělala jsem je jen na 50-60% protože jsem chtěla mít čas na seznamku. I když jsem tam s nikým nekomunikovala... A tak jsem si řekla "Hele, uděláme to, že na ty seznamky nepolezeš za nějakým účelem. Vlastně na ně nepolezeš vůbec a místo toho se budeš věnovat sobě a případně někomu jinému. Ok? OK!", no a protože nevidím důvod proč čekat AŽ, až skončí karanténa, až budu mít víc času,..... až...
Já mám svého času úplně stejně jako ty. Máme úplně stejných 24 hodin, jen je každý využíváme nějak jinak. Tak s tím jdu na světlo světa teď. protože věřím, že mi osud, vesmír splete cesty s někým koho v životě potřebuji.