Mallorca den 3.- Výzvy

Dnešek byl jedna velká výzva. Začínající balením na úbytku a končícím uprostřed přechodu hory někde mezi městem Andratx a Estellencs.

Ale co bylo předtím a mezi?

Nejdřív bylo na pořadu dne si koupit kyneziotejpy protože včera jsem to přehnala s chůzí a navíc v sandálech co mi byly při koupi velké a teď malé....nechápu to. Ale to jsem psala už ve včerejším článku. Následek tohohle přehnání byla úporná bolest v kyčli a koleni. Což... nechcete druhý z 16 dní na Mallorce kterou chcete projít pěšky. Takže zacvičení si a nalepení tejpů. Do toho se přidali menstruační bolesti... trojitá výhra. Alespoň, že ty tejpy existují a fungují. Díky za ně!

Následovalo sbalení se a cesta do centra Palmy. V Palmě nasednutí do autobusu číslo 101 směr Andratx. Co by se mohlo zkazit, že? Upřímně, MHD na Mallorce mi přijde celkem drahé. Za každou jízdu uvnitř města zaplatíte 2€, ať už je dlouhá 4 minuty nebo hodinu. Takže jsem to po příjezdu vzala na další zastávku pěšky místo abych dala 2€ za jízdu 4 minuty a ještě 20 minut čekala. A teď to přijde. Obrovské díky patří aplikaci Moovit(už jsem jí zmiňovala), ale v tomhle trochu selhala. Stála jsem na zastávce pro můj autobus určenou a? A ukazovalo mi to, že jsem někde úplně jinde. Tak překladač a optat se. Trafikantka mě poslala do všemožných pekel a ještě dál, což mi nedalo a ptala jsem se ještě dalších 5ti lidi. A ? Byla jsem správně. Jenže tyhle meziměstské autobusy funguji skoro na znamení, jak jsem zjistila později. Tak mi jeden ujel když jsem seděla na lavičce a čekala na svůj spoj co mi ukazovala aplikace. Prý je na pořadu dne, že mívají i celkem velké zpoždění a vlastně si jezdí jak chtějí. Jak jsem se dozvěděla když jsem byla nesvá z toho, že mi asi nepřijede a šla jsem se optat pana řidiče z autobusu, co tam měl pauzu. Protože na čas ani po další minuty, tam vůbec nebyl.

Centrum palmy se mi osobně, ani moc nelíbilo. A ani jeho bezprostřední okolí. Vlastně kromě katedrály a parku/trhu nebo co to bylo, u ní, vůbec. Nic pro mě... Moc hluk, málo místa, moc lidi, moc aut, žádné moře pár kroků, špinavé cesty,.... Tak jsem o dost raději, že jsem byla ve skromném ubytování v Arenalu (kraj Palmy, něco jako Petrovice v Praze).
Cesta z Palmy byla hned příjemnější v klimatizovaném, novém autobusu.  A navíc ty nádherné výhledy a milý řidič. Co víc chtít na cestu z města ve kterém se vám až tak nelíbí? Já jsem byla naprosto nadšená, a to i bez zakoupené mikiny, kterou si všude kupuji na památku.

Ve městě Andratx jsem zamířila přímo do supermarketu pro zásoby jídla a vody na několik dní(což jsem poněkud přehnala a nemohla to pořádně do krosny narvat :D) A potom se vymotat z města na cestu. Bylo už celkem pozdě, přesněji bylo pět odpoledne když jsem se vymotala z centra a vykempila to na zemi v zatáčce ve stínu na oběd. Čekali mě totiž kaskády, hodně stoupání, hodně klesání, pár koček a ještě krásnější výhledy než z autobusu. Až jsem došla do místa, kde jsem si uvědomila, že vlastně fakt jdu! A taky, že bych se měla začít pohlížet po místu na spaní.

Když jsem prošla zadní okolí Andrtxu a došla zpátky turistickou trasou na silnici. Měla jsem před sebou ještě pořádný kus cesty k místu kde jsem chtěla spát. Na mapě bylo označení jako přechod, ale skrz ní byla silnice takže průjezd. Před ní bylo parkoviště se spoustou míst k sezení a stanovišť pro obytňáky. Koketovala jsem s myšlenkou, dnešní noc přečkat tady. Nakonec jsem šla dál. Po cestě měla být ještě jedna hora a potom už místo kde jsem si řekla že budu spát. No ale ups...

Tahle hora už nebyla přepůlená, ani nic podobného. Což jsem nevěděla než jsem došla do místa odkud už není návratu. Byla jsem jako kamzík, co má na zádech 16 kilo.... a pořad doufá, že támhle někde uvidí průchod mezi hřebeny a normální cestu. No a tak teď ležím v aluminiovém spacáku, Husky spacáku, navlečená jak nikdy a ulehám na plácku pod stromem ve svahu ke spánku.

S úžasným výhledem a pocitem, ze jsem FAKT dobrá. Ten skoro po půl hodině příprav na spánek, vystřídal původní pocit, že jsem se asi pěkně posrala který jsem měla hned co jsem sem vylezla. Taky s pohledem na nebe, kde jsou hvězdy a létající letadla a říkám si co zajímavého a krásného přinese  přinese asi další den 🤩

Každopádně noc přinesla ještě obrovský šok, kdy až ke mě přišla černá koza, mě očuchat. Když už jsem usínala. Málem jsem dostala infarkt.
Jsem fakt vděčná, že můj mozek není jako kamarádky. Která si hned spojí realitu s tím co kdy viděla v hororu. Mít to nastavené v hlavě stejně, asi by mi praskla cévka strachy. 

Jo a babi děkuju za tu skvělou čelenku❤️