Mallorca den 13. - STOPka

Už včerejší den jsem byla celkem dost unavená, pobolívala mě hlava a po tom co jsem si lehla do postele jsem skoro hned vytuhla. Dneska jsem spala asi nejdéle za celou dobu co jsem na ostrově, spala jsem až do 9hodin. Pro mě která vstává běžně okolo 6-7 je to skoro poledne 😁

Celý den jsem byla taková zpomalená. V jednu jsem vyrazila na trasu z Esporles do Valldemossy a v kopci před nástupem na jen pěší trasu GR221, mi bylo úplně jasný že tady moje cesta končí. Hlava mě bolí jak střep, upila bych se, jsem unavená a ta těžká krosna na zádech je to poslední co bych teď potřebovala. Vůbec mi nepřidává. V takovémhle stavu nikam nedojdu a jestli jo, tak tam sebou tak akorát seknu a to nechci. Tak jsem si vylezla na horu co jsem měla kousek před sebou. Prohlédla si skromný přístřešek, když jsem šla zase špatnou cestou. Přístřešek, který vypadal přesně tak, jak jsem si  vždycky představovala chaloupku baby Jagy. Došla na vrch kam jsem chtěla, tam si dpočala , rozhlídla se a smířila se s tím, že nemám potřebu tu trasu dojít až tam kam jsem původně měla v plánu. Že by to bylo fajn, ale není možné a tak se nic neděje. A vydala se zase zpátky dolů do Esporles. Po cestě dolů jsem si tak říkala, že spousta lidí říká ať nepodceňujeme svoji sílu, no ale co když ji přeceníme? Pak to muže mít i fatální následky, to vídáme všude ve zprávách. Lidi padají ze skal, umrznou v horách, zřítí se z Everestu nebo K2.... 
 Tak dneska už jen odpočívám.

Zítra ráno pojedu do Valldemossy a večer zpátky. Mezitím budu mít spoustu času si nahoře projít arcivévodovi cesty a dojít k tak zvané Šnečí hoře/skále a zase dolů do města kde má nebo spíš už jen měl barák i Michael Douglas.