Mallorca den 10. - Zastavený čas
Sedím na slunci v přístavu Port de Pollença. Ve městě kde se čas zastavil. Nikoli designem nebo že by to tu bylo zastaralé, ale hodinky ukazují stále stejně i když mate pocit, že už musela uplynout minimálně hodina. Nebylo to ani 5 minut. Vzbudila jsem se dneska v Llucu na kopci, visíc v natažené hamace, zachumlaná ve spacáku a přesto trochu zmrzlá, to jsou ta rána v přírodě. Vykopala jsem se uvařit si vodu na čaj a začala hned řešit dnešní ubytování. Bylo to zase takové vtažení do světa online... které mi ani moc nechybělo, abych pravdu řekla. Hotel který jsem měla naplánovaný má nakonec celý duben a květem zavřeno, otvírá až v červnu a tak jsem zaplula na Airbnb a koukala. Narazila na hezký apartmán až pro 4 lidi, cenově celkem ok. Jenže já jsem jen jedna, nebude to majitelce vadit? Říká se "líná huba, holé neštěstí", tak jsem ji napsala jestli je to v pořádku nebo zda to jde udělat jinak. Domluvily jsme se na nižší ceně za ty dny které tu chci být. Jen mi nedošlo, že cely apartmán budu mít pro sebe. Takže radost hned po příjezdu.
Došla jsem do města Pollença, po trase GR221, hned mě uvítala černá kočka roztažená přes chodník co se nechala drbat a hladit. Jaké milé přivítání🖤
Cesta byla dlouhá, ne úplně záživná a po chvilce kdy vedla z kopce byla pořád po rovince. Vlastně byla velkém úmorná a nekonečná. Asi jsem se tak i tvářila, jinak si neumím vysvětlit proč mi zastavili dvě auta, jestli jsem v pohodě a zda pro mě můžou něco udělat. Tahle vstřícnost mi v ČR bude chybět.
Z Pollençy jsem měla v plánu jet busem do přístavu. Ale Moje powerbanka už byla vybitá stejně jako můj telefon který se vybil hned před vstupem do města. Ještě jsem ale stihla zjistit, v kolik odkud mi ten autobus jede. Jenže potom se vypl a já zůstala na začátku města úplně bez navigace. Táhlo mě to na náměstí, které bylo mimochodem moc krásné. Všechny ty malé uličky, restaurace, obchůdky na rozích a všudypřítomná atmosféra naplněnosti. Nějak jsem se z náměstí vymotala podle intuice a dorazila na zastávku ze které to taky jelo. V plánu bylo použít konečně solární panely té super skvělé powerbanky co jsem si speciálně na tuhle cestu kupovala. Ale to bych nejdřív musela vědět jak to teda funguje. Nebylo to ani v návodu. A pak babo raď. Že? Hodila jsem to na sluníčko a modlila se, aby to ten telefon nabilo alespoň trošku. Haleluja. Autobus přijel a měl nad sedadlem usb port. Tak alespoň na tu chvilkovou cestu, ať potom nemusím bloudit po Port de Pollenca a hledat ubytko jak slepá.
Jela jsem busem do přístavu, jelikož už jsem měla dost chůze podél silnice kde není poradně nic vidět a rozhodne není co překonávat. Ano vidíte krásné hory u cest ale....
Došla jsem na ubytování, hned jsem si vyprala a vykoupala se. Taky jsem zjistila, že brýle co jsem postrádala jsem neztratila. Za to jsem ztratila část stativu, takže si z něj už fotku neudělám, nemá mi co držet telefon. A objevila Spar kde má chlapík NEJLEPŠÍ KOKOSKY ever! V životě jsem neměla lepší kokosky než tyhle. Jsou velké, jsou křehké, jsou mokré a vláčné a přitom křupavé. Jo a nejsou nijak přeslazené. Jedna vychází asi na 10korun a je to fakt top! Takhle by měli chutnat všechny kokosky❤️ A taky tam má suvenýry! Magnetky jakože Mallorca a taky s fotkou tohohle přístavu. Po Palmě druhé městečko, kde něco takového vůbec mají. První bylo Estellencs.
Asi před hodinkou se ke mě na části přístavu kde se sluním přidal španělský dědeček, přinesl si křesílko, víno, hudbu a něco k zakousnuti a kouká se stejně jako já do moře směr Cap the Formentor. Nad čím asi přemýšlí? Navíc ta jeho hudba není vůbec špatná, asi to bude nějaká španělská klasika z 80' .
Do toho šplouchání vln a slunce které krásně hřeje ale nepálí. Co víc si teď přát?