Mallorca den 1.-Kouzelný dědeček
Jela jsem tak, že jsem měla triko s dlouhým rukávem, přes to s krátkým, flanelku a džiny, jelikož jsem celou dobu věděla, že mít toho na sobe víc, uškvařila bych se v letadle. To se mi potvrdilo i s těmito druhy oblečení, už ve Vídni na letišti. Jenže se mi fakt nechtělo zase balit si ty svoje saky paky a jít s nimi na wc se tam svlíkat a cpát to do už tak plné krosny, takže jsem to neudělala. Litovala jsem toho už v letadle ;D
Ale to co bylo, když jsem po třech hodinkách vylezla z letadla...kde jsem seděla u okna a vedle mě chlapík se strašně zajímavou aplikací, která ukazuje dráhu a trasu letu, kolik to letí, v jaké jsme výšce,... a to jen podle GPS. Mazec. Nicméně to když jsem vylezla z letadla takhle “navlečená” bylo ještě relativně dobrý, oproti tomu, co bylo když jsem vylezla před letištěm. Úspěšně jsem přežila asi čtyři ukázaní příletového QR kódu u různých kontrol rozsetých po letišti.
Jsem vylezla cela natěšená z letiště a hea rovnou na autobusovou zastávku... než jsem tam došla zapotila jsem se snad tak, že to víc nejde. Takže následovala otočka a vysvětlovaní zvědavým chlapíkům z kontroly proč jsem tam znovu vlezla, potom už skoro profesionální převlíkaní se do kraťasů na wc.
Po těchhle obstrukcích okolo letiště, byla v plánu cesta na ubytování. Díky aplikaci Moovit jsem věděla kudy mam jít abych se dostala na autobusovou zastávku. Protože to co bylo u letiště za chaos, na mě bylo too much a to se vyznám i v irských jízdních řádech.
A tady přichází řada na kouzelného dědečka. Jdu, jdu a najednou na mě mluví španělsky chlapík co jsem ho předběhla na relativně klidné cestě. I když se učím španělštinu, použil mě úplně neznámé slova a tak jsem mu nerozuměla ani kontext ;D
“Dohadovali” jsme se o tom jak kdo na koho bude mluvit abychom si rozumněli. Nakonec jsme oba dva plácali jak španělštinu, tak angličtinu, tak němčinu a já i češtinu
Ale tenhle kouzelný dědeček, mně jen tak, prostě jen tak odvedl z letiště až k pláži....a tak jsem poznala poprvé laskavost lidi tady žijících.
Pak jsem se motala jak potrefená husa, než jsem našla cestu na zastávku autobusu a snažila se marně přijít na to, jak jejich jízdní řád vůbec funguje.
Ubytovala se, vykoupala ze sebe ty tuny potu co jsem vyprodukovala během té cesty na pláž a běžela ven.
Smočit si poprvé nohy v moři, dívat se na ty nekonečně lámající se vlny na hladině, zažít jaké to je, jít několik kilometrů v písku (nezapomeňte jako já na to, ze budete taky muset zpátky když si nevezmete drobné na autobus), nadýchat se soli a nechat si rozcuchat vlasy takovým stylem že ani teď (u psaní článku) nejdou moc učesat.
A potom se ještě skoro složit do postele. I takové airbnb je❤️😁