Mallorca den 1.-Kouzelný dědeček

26.04.2021
Letiště Vídeň
Letiště Vídeň
Tak jo! Tak jo! Opravdu sedím na okně ve Vídni na letišti. Ačkoliv jsem vstávala ve 4, tak jsem jen tak tak stíhala boltem na hlavní nádraží na vlak sem. A to jsem se jen oblékla a vyčistila zuby. Moje klasická časová reserva byla ta tam! Ale díky skvělému taxikáři co se mnou jel tak rychle jak jen mohl, jsem při vylezu z auta měla 5 minutovou rezervu do odjezdu. Takže pohoda! A tak co no.... už při zabouchnuti dveří u nástupu jsem věděla, že to bude v klidu. Běžet umím, dlouhé nohy mám a kdyby mi to i přes to ujelo, vyřeším to jinak. Jak? To nevím, na to jsem žádný plán B neměla. Nicméně jsem stihla sedět ve žlutém vlaku, s 9kilovou krosnou nad hlavou, dělat si srandu z nástupiště ze kterého mi to jelo na letiště. A vlastně pomalinku mi dochází že právě opravdu začalo moje dobrodružství. Holky, co ještě pár let zpátky s maminkou(děkuju za všechno❤️) a sourozenci bydleli po azylových domech...

Jela jsem tak, že jsem měla triko s dlouhým rukávem, přes to s krátkým, flanelku a džiny, jelikož jsem celou dobu věděla, že mít toho na sobe víc, uškvařila bych se v letadle. To se mi potvrdilo i s těmito druhy oblečení, už ve Vídni na letišti. Jenže se mi fakt nechtělo zase balit si ty svoje saky paky a jít s nimi na wc se tam svlíkat a cpát to do už tak plné krosny, takže jsem to neudělala. Litovala jsem toho už v letadle ;D
Ale to co bylo, když jsem po třech hodinkách vylezla z letadla...kde jsem seděla u okna a vedle mě chlapík se strašně zajímavou aplikací, která ukazuje dráhu a trasu letu, kolik to letí, v jaké jsme výšce,... a to jen podle GPS. Mazec. Nicméně to když jsem vylezla z letadla takhle “navl
ečená” bylo ještě relativně dobrý, oproti tomu, co bylo když jsem vylezla před letištěm. Úspěšně jsem přežila asi čtyři ukázaní příletového QR kódu u různých kontrol rozsetých po letišti.
Jsem vylezla cela natěšená z letiště a hea rovnou na autobusovou zastávku... než jsem tam došla zapotila jsem se snad tak, že to víc nejde. Takže následovala otočka a vysvětlovaní zvědavým chlapíkům z kontroly proč jsem tam znovu vlezla, potom už skoro profesionální převlíkaní se do kraťasů na wc.

Po těchhle obstrukcích okolo letiště, byla v plánu cesta na ubytování. Díky aplikaci Moovit jsem věděla kudy mam jít abych se dostala na autobusovou zastávku. Protože to co bylo u letiště za chaos, na mě bylo too much a to se vyznám i v irských jízdních řádech. 
A tady přichází řada na kouzelného dědečka. Jdu, jdu a najednou na mě mluví španělsky chlapík co jsem ho předběhla na relativně klidné cestě. I když se učím španělštinu, použil mě úplně neznámé slova a tak jsem mu nerozuměla ani kontext ;D 
“Dohadovali” jsme se o tom jak kdo na koho bude mluvit abychom si rozumněli. Nakonec jsme oba dva plácali jak španělštinu, tak angličtinu, tak němčinu a já i češtinu
Ale tenhle kouzelný dědeček, mně jen tak, prostě jen tak odvedl z letiště až k pláži....a tak jsem poznala poprvé laskavost lidi tady žijících.
Pak jsem se motala jak potrefená husa, než jsem našla cestu na zastávku autobusu a snažila se marně přijít na to, jak jejich jízdní řád vůbec funguje. 
Ubytovala se, vykoupala ze sebe ty tuny potu co jsem vyprodukovala během té cesty na pláž a běžela ven.
Smočit si poprvé nohy v moři, dívat se na ty nekonečně lámající se vlny na hladině, zažít jaké to je, jít několik kilometrů v písku (nezapomeňte jako já na to, ze budete taky muset zpátky když si nevezmete drobné na autobus), nadýchat se soli a nechat si rozcuchat vlasy takovým stylem že ani teď (u psaní článku) nejdou moc učesat. 
A potom se ještě skoro složit do postele. I takové airbnb je❤️😁