Lidská nedosažitelnost

12.01.2024
Dlouho jsem nenapsala žádný článek, bolely mě ruce, měla jsem hlavu zaneprázdněnou účetnictvím a tak nějak jsem v sobe spoustu věci, pochodů, nechávala dozrát. Bylo toho dost, ne že ne. Do roku 2024 jsem vstoupila s vnitřním klidem, který v sobe mam. Stejně tak, jako může mít každý. Mit svou zahradu klidu, plnou zenu, i když jsi uprostřed neklidného prostředí. A ačkoliv jsem já ji vždy hledala venku, v lidech, čekala až přijde měla chodící klid v minulém příteli (diky). Nebylo to ono. A najednou…. najednou vstupem do Nového roku se mi mysl tak uklidnila, že jsem svůj vnitřní klid, svou zenovou zahradu našla. Uvnitř sebe. Dokonce nacházím tu cestu a dveře do ni i další a další dny. Reálně nevím čím to je, jestli monk modem (tím určitě taky), tím že stárnu…? Že jsem měla po celém roce vlastně dny totálního klidu a mohla jsem si to uvědomit? Kdo ví. Nicméně je opravdu, ale opravdu příjemné, vědět, že prostě můžu být energická, někdy přehajpovaná, láskyplná a pečující o všechny a všechno a zároveň v sobe mít vnitřní klid. Hodně vídám, že lidi na loňský rok nevzpomínají úplně v dobrém. Což je škoda. Já jsem jiná, jako vždy. Pro mě byl minuly rok plny naprosto životních úžasných a naplňujících změn. Vztahový rozchod kdy to ještě dlouho po ukončení, bylo velmi toxické a tehdy jsem se ztratila. Uvnitř sebe, svoje míněni o sobě, taky jsem ztratila vědomi o tom, co si zasloužím. Ale! Protože to byl fakt výbornej rok, ještě do konce roku mi tohle všechno dal možnost v sobe napravit. Skrz lidi kteří mě vnímali jako naprosto krásnou i když jsem měla svoje nejhorší dny, mokry vlasy, zmrzla až na kost, pleť fakt bídná, nevyspalá všechno špatně. I tak tu byli lidi kteří mě viděli tak neskutečně nakažlivě přitažlivou až jsem sama nechápala. A i když se u mě v živote neohřáli moc dlouho, porovnali mi korunku co jsem měla fakt už skoro spadlou. Taky skrz člověka který naprosto předčil moje očekávání, aniž bych nějaké stihla mít, vzal moje "s vrstevníkama si nemam co říct " a hodil ho totálně do kontejneru. A ještě MĚ! vnímal jako někoho hustýho, přičemž on sám byl v Himálajích a dalších horách což přijde hustý zase mě. Taky mi ukázal a ukazuje, že všechny ty sociální vědomosti a to jakou podporu jsem se naučila během Monk mode a sdílení v naší rodince, opravdu umím použít i mimo tuto komunitu lidi. Jak jsem se obávala, že mi moc nepůjde. Taky do třetice dobrého a zlého jsem potkala face to face člověka, dalšího vrstevníka (ironické haha), který mi tu mou imaginární korunku dorovnal a ani si to neuvědomoval a ani neuvědomuje do teď.Už od… asi od pradávna jsem totiž nikdy neměla pocit vyslyšení. Být vyslyšená na nějaké hlubší úrovni bytí. Což teď zni strašně ezo, no… proste ze jsem někomu dávala rady a nikdy je nikdo nepřijal. A tady…? Ani jsem nemusela z rukávu sypat nějak extra brutální rady, proste jsem jen byla sama sebou, otevřená upřimná kniha a! Ten člověk se nad těmi tématy reálně zamyslel. A dokázal si z nich něco vzít. Taky mi neskutečně připomněl, (pochybuji že vědomě,) že ty moje blbosti, někdo dokáže vidět a mít z nich sám radost. Jako třeba krasná vánoční výzdoba kavárny ve vnitrobloku baráků, můj obdiv nad každým ozdobným záhybem baráků obklopujících vnitroblok, i můj happy dance když mi přinesla obsluha tekuté horké jablko z čerstvě vylisovaných jablka, s obrovskou skořicí. Kdy to cele chutnalo naprosto božsky a perfektně to doplňovalo atmosféru v kavárně. Byl nadšenej i z moji všímavosti, jako jsou díry ve zdech po vypínačích, že se mu kroutí vlasy a… Neskutečně mi to připomnělo, že tyhle moje reálný malý velký všímavostní věci někdo dokáže vnímat. Už jsem totiž po všech těch letech zapomněla, že je to možné. A hlavně! Že to někdo může vidět jinak než "je prdlá a úplně wtf divná, ze si všímá takových blbostí . A jelikož mi bylo ukázáno, jak to všechno dokáže vypadat.. rozhodla jsem se naprosto přirozeně pro to, že když tuhle mojí část osobnosti, prozatím nemá kdo nejbližší obdivovat, budu tím obdivovatelem proste já. Jednu obrovskou pro mě uplne uplne novou věc mě ten sklonek minulého roku ale i přesto naučil, ne jen ze mi opravdu připomněl jak mam fungovat dál. A to tu, ze MĚ, mojí osobu, tak jak teď jsem. Někdo dokáže vnímat jako… jako že jsem na tolik daleko od něj samotného, ze jsem nedosažitelná. Něco jako, jsem já vnímala Péťu Olivera před začátkem Monk mode (teď už vím proc to tak je a trochu víc ho znám) ,což je dost blby příklad. Uznávám. Vnímá mě, tak, že jsem neskutečnem mentálně vyspělá (zrovna JÁ 🤣, jako jo ale ne), že žiji zdravě, starám se o své tělo, medituji, sportuji, žiji, zažívám, těším se z maličkosti a mam naplněný život. Což on nemá ani z maličké části a tak mě vnímá jako někoho kdo je na sto honů před nim a tak není možné aby si rozuměli. Možná to je ale jen vlastni ego…? Protože by to jeho samotného tlačilo pořád kupředu? A to (co si budeme povídat.) není vůbec, ale že vůbec jednoduchá cesta.
Naučil mě spoustu nových funkcionalit. Ale tyto poslední uvědoměni roku… si s vděčností přenáším do tohoto roku. Mam na čem pracovat. A ze toho je.
Share