Ermita de San Miguel - Istán

Ermita de San Miguel- Istán

Noc nebyla kdo ví jak pohodlná, nicméně jsem se nějak vyspala a nabrala energii na další den 🤩.

Tady se rozednívá až v 7 ráno tak jsem se najedla, pomalu pobalila věci a vymyslela jak to udělám. Nakonec jsem vyrazila na trasu do Istánu, okolo jezera. Trochu jsem si hned zezačátku dvakrát zašla. Byla muší taxi, hlavně na začátku než začalo velké klesání pak už mě v tom nechali samotnou.

Následovala jsem žlutou značku. Vedla mě nejen okolo toho jezera, ale až úplně na jeho úroveň.

Při potkání první Mohyly jsem si okamžitě vzpomněla na kluky z GRka na Mallorce na jejich "kde jsou mohyly, tam jdeš správně" a prostě se musela usmívat.

Mohla jsem se vykoupat. Čehož jsem nevyužila. Chyba. Splavená jsem byla jak kdybych tam už vlezla. Jelikož to bylo klesání, stoupání, klesání a stoupání okolo hladiny po pravé skalnaté stěně. Cestičkou, která byla široká sotva na mojí nohu. Nicméně jsem měla pořád nádherné výhledy a ještě ke všemu jsem narazila na srdíčko z listu. Jsou totiž úúúplně všude.

Poslední stoupání byl masakr. Už to nebylo po přírodní cestě ale po panelech a to byla síla. Funěla jsem, pila, využívala každého stínu. Až tam byl poslední roh na kterém byla žlutá značka. Za ni na mě čekal uřvaný uvítací výbor z cikád. Pak jsem si popovídala s dědečkem který si plel zahrádku a ptal se mě, jestli jsem se koupala, že tak vypadám 😁. A že kdybych chtěla, tak ta voda je čistá a může se v ní koupat. Ale mě už ani nehne jít zase zpátky dolu a znovu nahoru. V městečku jsou malé bílé uličky, plné španělských vlajek. A na několika rozích jsou fontány s pitnou vodou které vybudovali v roce 1953 obyvatelé Istánu. Nosí se ve městech roušky nebo respirátory. Umyla, převlíkla a naobědvala jsem se na vyhlídce u ulice Tajo Banderas.

Sebrala se a vyrazila na cestu k ermitě zpátky. Tentokrát vrchem. Ale bylo takový vedro že jsem to po 2km zabalila a objednala si uber zpátky rovnou na autobusové nádraží.

Cesta na letiště udělat si antigenní test uběhla strašně rychle, skoro celou jsem ji prospala takže jsem se jen vzbudila a vystoupila. Hledala jsem terminál 2, protože v něm by mělo být to testovací centrum, podle jejich webovek. Jenže tu žádný terminál 2 už není. Je tu jen jeden. Takže na informace a dojít až do druhé části letiště. Ta totiž dřív byla terminál 2.

Úplně do leva. A už si jen počkat. V cestovatelské skupině psali čekačku 1-2hodiny. Ja tam stála 3,5hodiny. Naštěstí si ho dělám den předem a nemusím honit čas a nervovat se. 
Pak moje kroky vedli na pláž Playa de los Álamos. Bez koupačky by to nebylo ono. Ještě hřálo sluníčko a písek byl až nepříjemně horký. Oproti tomu bylo moře vcelku studené, ale i tak jsem to riskla. Vlasy po druhé celokoupačce mi schnou ještě teď, při cestě na letiště kde budu dneska spát. Chtěla jsem si natáhnout hamaku mezi palmy, jenže jsem doma nechala delší lano a tak mi chybělo asi 30-40cm k druhé palmě abych to zavázala. Tak třeba jindy 🤞