Den 7. - Xchallenge

Jak jen začít… asi bych mohla pozitivně že? Takže hned z rána jsme si trochu víc zamilovali Bosnu i lidi tady. Minimálně já. Běžela jsem k baráku kde jsem viděla že se někdo hýbe, jestli by nám dotočili vodu. Paní moc nerozuměla a ukazovala na kohoutek na zahradě, ale na tom byla zašroubovaná hadice. Tak mi její manžel přinesl dvě lahve úplně studené vody❤️‍🔥. Mám ji teď u sebe a koukám na ni. Připomíná mi to, že ne všichni bosenští obyvatelé vás chtějí jen oškubat. Ne-li víc, jak zjistil tým holek jejich členka si zapomněla batoh v aute řidiče, jez je fyzicky i slovně obtěžoval a tak vystoupily dřív než chtěly. Ale zpátky k pozitivum dnešního dne.

Vzalo nás auto, boží straší mercedes, protože a jelikož! dítě přemluvilo tátu aby nás vzal. To se mám stalo uz po druhé 🤩❤️‍🔥. No dítě… klucinovi mohlo být okolo 20let +-. Ale rozumime si. Byli to Němci, kteří žiji napůl v Bosně a napul ještě někde. Vzali nás rovnou do Mostaru a ještě nám udělali skvělou ukázku hor u města tím, že jsme zavřeli oči a otevřeli je až na miste odkud bylo všechno vidět🤩. Nadhera. Mostar se mě i Oťasovi moc libil. To neskutečné množství turistů o něco méně. Vlastně o dost… chtělo by to návštěvu znovu, ale až někdy na podzim nebo na jaře. Šli jsme na most ze kterého se skáče, se podívat a prozkoumat okolí. Sotva jsme se do těch uliček s krosnama a dalšíma lidma vešli. Ale zvládli jsme to. Byly jsme dole v plážo-parku kde se platí výlety lodí, je tam obšertveni a top výhled na most, ze kterého lidi skáčou. Je to 21metrů od hrany mostu kde stojíte, po hladinu vody. Mě to nepřišlo tak moc. Ani když jsem stála na mostě a koukala dolu. Změna vnimani nastala když jsem stála na můstku v 8 metrech a měla skočit. Zjistila jsem, že neumím očividně skákat a musím si zpevnit nohy. Hodně. A taky se naučit správně skákat 💪🏻. Toto zjištění je tak bolestivý,… že nemůžu pořádně sedět, ležet, vstavat a většina chůze do kopce je Hell. Podle kamaradky doktorky, asi natržený sval. Ta party co se mi zviditelňuje na stehne, od zadku až po koleno… tak přesně ta je hodně výživná.

Na autobusovém nádraží nás obklopili děti. Bosenské děti, což byl opravdu intenzivní zážitek. Nejdřív jsem běžela na záchod který se platí a to 1€, můj asi nejdražší záchod historicky, ale stálo to za to. Toaleťák? Byl. Mýdlo? Bylo! Jen ty dveře na zavření byl trochu problem, ale na Bosnu i fajn prostory. Přišla jsem s lahvema, že nám doplním vodu a pan mi je natočil sám, během toho co jsem byla v kabince, ještě byl poctěný ze mohl. Sam bydlel za okynkem toalet v ne úplně hezkych podmínkách. Místní děti a rodice na nás s Oťasem koukali tak se zájmem, jak jsem dlouho neviděla. Jakoby.. urcite to bylo tím, že stopujeme do Sarajeva a to je dost daleko. Ale nebudu říkat nic, možná tomu pomohl i můj výběr kratasů které..jak to říct slušně.. obtahují velmi lichotivě postavu. Taky ze jsem asi jedna z nejvyšších ženských který kdy viděli 😁. A ještě potetovaná. No nic, nebudu si honit ego.

Ty děti byli tak neskutečně bezprostřední. Když se nad tím zamyslim, jde mi na jazyk hlavně to všechno negativní. Jakože je Bosna tak chudá, ze dítě poprvé vidí v 8 letech lihovku a může si s ni malovat a má z toho Vánoce. Že mu namaluju srdíčko, ukážu jak si opřít ruku o podklad, že mu namaluju tohodle smajlika: 😍. Že mu někdo tu lihovku dá. Že si může povídat s cizincem anglicky i když to poradně neumí. Toho, že mu ukazuju a říkám jak se čte Low cost race- což máme na ceduli přidělané na Oťasové krosně, a co to znamená.

To že si nás vyhlidnul týpek z asi zdejší nevím jaké skupiny vojebávačů turistů. Je na mnohem víc pozitivních věcí než je v tomhle článku. Aby se to vyrovnalo.

Ale ne. Vyhlídl si nás na tom nádraží a opakoval pořad do kola Sarajevo, jako ty deti tam. Místo aby řekl na plnou pusu že pojede kvůli nám do Sarajeva klidne. A že jezdí bolt. Což nám řekl až když nás naložil do auta, když jsme šli směr stop spot, a rozjel se s nama na "dalnici". K tomu přidal informaci že nás to bude stát jen 30€ dohromady, na čež jsme orodovali že peníze nemáme, že mu nemůžeme dát nic a proto stopujeme. Nelíbilo se mu to a najednou neumel anglicky 🤦🏼‍♀️. I když předtím docela mluvil. Tak jsem zavelila ať nám okamžitě zastaví, s takovou razantcí v hlase, ze se nám pak i omlouval a opakoval, jak tam budeme čekat i 5 hodin. Že nikdo nebere. Uplne dobromady na cestě, z Mostaru do Sarajeva, jsme čekali jen jednu hodinu. Půl v mostaru na dalnici a půl ve městě Konjic. Tam nás vzal mladý bosenský klucina v transportní dodavce která na zadních sedačkach nemela pasy🤦🏼‍♀️. Ještě zastavil na odpcivadle aby se najedl a já tam objevila mázla obecného 😻. První kočka, co jsme na cestě. Hned jsem si ji chtěla vzít domu.

V městečku Konjic jsme čekali se zdviženým palcem půl hodiny s zastavil nám bosenský chlapík který neumel vůbec anglicky. Byl tak hodný, že když jsme mu dali adresu, vyhodil nás přímo na ni a ještě Koukal a kontroloval, jestli jsme ve správném miste. Aby nás nevysadil někde jinde. Dnešní noc totiž budeme v zaplaceném abnb. Měli jsme spát v hostelu pro stopaře v Sarajevu, ale nefungovalo poradně odeslání formuláře a potom měli navíc plno, což jsme ale zjistili až v Konjicu. A taky jsem si tím ultra špatným pádem do vody ublížila tak, ze jsem absolutně neměla energii na cokoliv jiného. A to že vůbec. Řešit spaní venku v Sarajevu během festivalu co tu je, bylo to poslední co bychom chtěli. Navíc jsem se trochu paranoidně bála, aby tady nemela ta skupina z Mostaru, nějaké stoupence kteří by nám mohli ublížit, nebo nás okrást. Moje ostražitost v Bosně je velmi, velmi vysoká. A myslím si, že oprávněně. Máme pokoj za 13€ pro jednoho, teplou sprchu, ručník s měkkou postel, vibe jako v Evropě a balkon, kde si nechávám sušit oblečení co jsem si po týdnu přeprala. Mentálně byl dnešek hodně, hodně dolu. Hlavně pro mě. I když nebylo objektivně proč. A navíc jsem neměla ještě ani syrový burek a ani baklavu 🙄. Bez toho z Bosny proste neodjedu.

Posušje (cca 35min)49km-> Mostar kruháč-mostar benzina gazprom mostar 1 (cca 30minut) 50km->Konjic (30min) 52km -> Sarajevo

Ujeto: 150km za den
Na : 3auta
Získáno: propiska
Utraceno: 26€(abnb), 9€(jidlo z dva), 2€(pití u mostu)
Splněná výzva: buď hustej,
Checkpoint: žádný