Den 2. - x challenge

Dnešní den byl ve znamení přání. Přála jsem si aby dnešek stál za ti, aby Oťas už vstal z hamaky a mohli jsme vyrazit směr dobrodružství. Hlavně jsem si ale přála, abychom se dnes vykoupali v moři, měli písek na nohou a modré oči plné mořského štěstí.

Přání jsou silná věc. Nikdy je nepodceňujte. A přejte si!

Z Vídně nám trvalo delší dobu se dostat někam dál, ale dostali jsme se. Po skoro hodině čekání, křečích v palcích a opravdového vnitřního skoro zoufalství, nám zastavil realiťák co jel přímo do Grazu. Cesta hezky ubíhala, abychom si splnili první výzvu dne, jsme ho pozvali na kafe. Aby to nebylo tak jednoduché, nechtěl. Chtěl nás pozvat na jídlo, ale protože mi to bylo blbé, chvilku po nástupu do auta, odmítli jsme. Jaká chyba! Už nikdy! Včera ponaučení o neodmítaní aut, dnes o neodmítaní jídla. Kávu nakonec přijal, i se s náma vyfotil, ale co víc. Neskutečně si ji zasloužil. Tak obětavý, starostlivý řidič❤️. Jak se ukázal na konci, než nás vyhodil na benzine, kde jsme trčeli tři hodiny a nestopli ani šneka. Což ani jeden z nás, předem netušil. V tom největším zoufalství, jaké jen člověk může po třech hodinách neúspěšného stopování mít, mi najednou vola Segra. Neberu ji to. Nemám na ni náladu a bolí mě hlava. Nemám totiž žádnou pokrývkou. Nicméně mi píše zprávu a potom i vola. Je v Chorvatsku a vrací se domu. Zajímají ji naše checkpointy a chce nás tam hodit. Ale jsou ještě v Chorvatsku a musíme se posunout. Je to fakticky potřeba. Zkousime ještě rovnou stopovat s ceduli Slovinsko, a potom znovu Graz. Odtamtud by to snad šlo lépe. Nic.

Sbíráme si saki paky a jdeme se projit mezi auty a poptat se, kdo kam jede. Vidím prvního člověka v aute, vypadá vyrelaxovaně. Optam se. Zdravím, ptám se kam jede, a jestli má volno. Moje ingliš je fakt blba, cítím to každou chvilku. Ale dá se. Chápeme se. Má v autě volno a tak se ptám, jestli by nás hodil do Grazu k OC, protozle tady trcime 3 hodiny a nic. Rika ze jasne a tak nasedame. Auto má plné kláves, žije v Rakousku a je to rodilý rakušák. Má fajn vkus na hudbu.

Po vyhození u OC po 15 km mi reálně secvaklo, že odmítnout jídlo, byl fakt špatný napad. Teď si ho musíme koupit. Tak jdem do obchodu. Seženeme a utvrzujeme se v tom, že nebudeme odmítat nic. Na což navazuje zítřejší výzva úplně perfektně. Vyzkoušíme si to v praxi.

Jdeme na kruháč u OC s cedulí Slovenia. Stihame si jen stoupnout a zdvihnout palec s máme auto. Slovinka co jede do Mariboru, což je přesně to, co potřebujeme! Chceme se ségře přiblížit.

Slovinky se ptáme na povodně,které na Slovinsku ještě par dni zprátky bylo. Ve výsledku by to nemelo být nic hrozného. Cesta utíká rychle a když si schrupnu na chvilku tak, že mě vzbudi vlastní chrochtnutí, utíká ještě rychleji. Zachvilku vystupujeme u Mc a chvilku na to, příjíždí Segra. Ani jsem moc nedoufala. Kolikrát se v Česku ani nepotkame, jednou za rok tak průměrně. A teď najednou…vualaaaa. Sveze nás kousek. Z kousku nakonec je 250km z Mariboru až do Pirane i s výkladem. Od jejího přítele, kterého vidím poprvé v životě. A jehož se dotklo, že jsem nám dala za cíl, mít dnes písek mezi prsty. Tak nám chtěl cil pomoci splnit.

Dostali jsme od nich i nakup. Aniž bychom cokoliv čekali. Jakoby to bylo cizi lidi 😊. Jen byli naši a popovezli nás mnohem víc než jsme čekali. Jelikoz je tlačil čas, dálniční známky která o pulnoci projde, mohli nás hodit jen na jedno místo. A tak jsme si vybrali právě Piranu.

A tak jsme si to tu prošli, našli skvěle místo na koupačku a rovnou skočili do moře. Teď se válíme ještě na onom plážovém spotu. Koukame na hvězdy a "promýšlíme" co zítra. Rádi bychom to tady trochu víc poznali a zároveň splnili výzvu co je na tomto checkpointu.

Ujeto: 514km za den

Na : 4 auta

Získáno: 20€, džus, nákup a večeře

Utraceny: 3€

Splněná vylzvu: káva řidiči, puštěná písnička z předstartovní výzvy, a tak napul potkání známého ze zahraničí (Segra co se vidame fakt malo, v zahranici 😁)

Checkpoint: Piran