Poprvé v životě jsem dneska ochutnala paellu. S mořskými plody. Do dnešního dne jsem si jen myslela, že mi nechutnají a proto je jejím. Ode dneska už to vím.
Ta Paella, pro mě, bylo něco strašného. Když mi ji dal na talíř, tak první co mi proběhlo hlavou bylo, že to snad nechutná tak jak voní. Vůbec mi to...
Dnešní noc byla celkem dost krušná. Jelikož jsem včera snědla asi něco špatného, nebo mám úžeh, dost času jsem pak trávila s hlavou v míse. Celý den jsem úplně vypnutá. Nemám vůbec hlad ani chuť k jídlu a k ničemu, jsem ráda, že jsem ráda a nic nemusím. I když je venku nádherně! Vylézat ven a překonávat sebe nebo hory...
Už včerejší den jsem byla celkem dost unavená, pobolívala mě hlava a po tom co jsem si lehla do postele jsem skoro hned vytuhla. Dneska jsem spala asi nejdéle za celou dobu co jsem na ostrově, spala jsem až do 9hodin. Pro mě která vstává běžně okolo 6-7 je to skoro poledne 😁
Dneska to bude z trochu jiného soudku. Když jsem v zahraničí, nevyhledávám úplně Čechy co tam přijeli taky na dovču. Důvod? Nemám rada typické Čechy v zahraničí. Důvodů je víc. Ale typické Čechy nemám rada nikde, ať už u nás nebo jinde. Dělají hluk, nutí vás do něčeho co nechcete a mysli si, že když nejsou v Česku tak můžou všechno. ...
Musím přiznat, že jsem už měla i lepší a chutnější nápady než si dát anglickou snídani v čínské restauraci na španělském ostrově. Být vámi, neopakovala bych můj nápad. Ušetříte tak svoje chuťové buňky obrovského zklamání.
Sedím na slunci v přístavu Port de Pollença. Ve městě kde se čas zastavil. Nikoli designem nebo že by to tu bylo zastaralé, ale hodinky ukazují stále stejně i když mate pocit, že už musela uplynout minimálně hodina. Nebylo to ani 5 minut. Vzbudila jsem se dneska v Llucu na kopci, visíc v natažené hamace, zachumlaná ve spacáku a přesto...
Teď už ležím v hamace, zpátky v Llucu. Mezi stromy na cestě z Llucu do Pollençy, kousek od dřevěných dvířek která oddělují místo kde se vyskytují zvířata od těch, kde jich moc není. Ne těch domácích.
Proč první nej? Protože první nejvyšší hora nad mořem kde jsem byla. Hora kterou jsme dneska přecházeli, měla 1 364m nad mořem. Je to masakr! Hlavně ta cesta na ni nebyla ani nikterak extrémně strašná. Byl to mazec, co si budem..., ale nebylo to nic šíleně strmého ani nic co by dalo pocit, že to můžete nezvládnout. Jen jsme šlapali nahoru a nahoru....
Probuzeni v hostelu bylo dneska ráno úplně v pohodě, i když mě vzbudil skoro až budík v 6:45. Měli jsme ráno totiž odvoz do Solléru, i s výkladem a vyhlídkami🤩.
